JAK FUNGUJE VYKUPOVÁNÍ A VLASTNICTVÍ POZEMKŮ GREEN LIFE ?

Pozemky pro soukromou česko-indonéskou rezervaci Green Life vykupujeme od roku 2009. Jako cizinci nemůžete v Indonésii vlastnit půdu, tedy pozemky vykupujeme na prostředníka, na našeho dlouholetého a spolehlivého spolupracovníka a ochránce přírody, Ali Rusliho (*1969), který je zároveň předsedou neziskovky Yayasan Hutan Untuk Anak (YHUA). Ali Rusli tyto pozemky dlouhodobě pronajímá na 50+ let naší neziskovce Spolek Prales dětem na základě notářsky ověřených a potvrzených smluv. Jeden bez vědomí druhého nemůže s pozemky nijak nakládat, ani manipulovat.

PROČ SE PLATÍ DOBROVOlNICTVÍ NA GREEN LIFE ?

Nezisková nevládní organizace Spolek Prales dětem je nezávislou organizací, které nepožívá žádných systémových dotací z EU, ani od jiných vlád. Spolek Prales dětem financuje projekt Green Life na Sumatře a využívá k tomu úžasné spolupráce lidí, kteří pochopili, že jedinou cestu ochrany světové divoké přírody je spolupráce. Dobrovolnické programy jsou součástí této podpory, kdy se dobrovolník zapojí do spolupráce a ochranářské činnosti v rezervaci Green Life a zároveň zde prožívá nevšední poznání divočiny deštného pralesa a zvířat. Pracovní dobrovolnická činnost se odehrává cca 6 hodin denně a její součástí je strážní činnost, servis 3 táborů, služby v kuchyni, péče o rezervaci (prosekávání stezek), či účast v Tygřích hlídkách a vzdělávání dětí v Batu Katak (od ledna v Tygřím domě). Dobrovolnický program je s plnou penzí a ubytováním. Výtěžek z dobrovolnického pobytu je určen bezvýhradně na podporu rezervace Green Life, či Tygřího domu.

JAKÝ JE BĚŽNÝ DEN NA GREEN LIFE ?

Den v rezervaci Green Life začíná kolem sedmé hodiny ráno, kdy se začne s přípravou snídaně, dle toho, kdo má službu v kuchyni. Zájemci o ranní výpravy do divočiny vyráží s průvodcem za pozorování zvířat již kolem 6 hodiny ranní, těsně po svítání. Snídaně je kolem 8 hodiny a od 9 hodin do 12 je pracovní činnost dle denního plánu. Pracovní činnost pokračuje až od 15 hodiny a trvá do asi 18 hodiny. Tedy 6 hodin denně. V případě Tygřích hlídek, nebo jiné strážní činnosti se opouští tábor kolem 9 hodiny ráno a končí se kolem 17 hodiny odpoledne. Jídlo má hlídka sebou v plastových boxech. Večeře je kolem 19 hodiny a spát se chodí kolem 22 hodiny. Zájemci se mohou účastnit nočních fotovýprav. Po celý den se snažíme nerušit přírodu zbytečnými hlasitými projevy, křikem, pískáním apod. V rezervaci Green Life se nepouští hlasitá hudba, pokud někdo chce hudbu poslouchat, vždy používá sluchátka a to i chatce. V rezervaci Green Life se nehraje na kytaru, nerozdělává se otevřený oheň. Vše je zde přizpůsobeno ochraně zvířat a nerušení jejich života. V rezervaci Green Life se lidé učí, jak se chovat v přírodě a k přírodě, kterou se stávají součástí. Děkujeme za vaši snahu přírodu i zvířata nerušit a poznávat je v jejich nejkrásnější a nejpřirozenější podobě.

JE POBYT V DIVOČINĚ NA GREEN LIFE BEZPEČNÝ ?

Pravidlo zní: SVĚT NENÍ BEZPEČNÝ PRO TY, KTEŘÍ SE V NĚM NEUMÍ CHOVAT A JE JEDNO, KDE SE NACHÁZÍ. Rezervace Green Life je teritoriem tygrů sumaterských, kteří do našeho údolí čas od času přicházejí v nočních hodinách na lov divokých prasat, mundžaků a jelenů sambarů. Tygr je velice chytrý predátor a není v jeho zájmu lovit lidi. Je opatrný a jeho smysly zcela dokonale rozpoznají přítomnost člověka, kterému se snaží vždy vyhnout. Není rozumné v rezervaci prolézat kdejakou houštinu, či se toulat sám houštinami, či pralesem v podvečerních až ranních hodinách. V pralese žijí hadi a škorpióni, stonožky a další druhy jedovatých bytostí, ale i tato zvířata se člověku snaží maximálně vyhýbat. Člověk si musí dávat pozor, kam šlape, aby si nezvrtnul kotník. Musí sledovat prostor nejenom pod sebou, či před sebou, ale také nad sebou, aby mu nespadla suchá větev na hlavu. Jediným živočichem pralesa, který před vámi neprchne, když mu zkřížíte cestu, jsou denní pralesní včely a noční ohniví mravenci. Je třeba pochopit, že se nacházíte v divoké přírodě a je nutno se tomu přizpůsobit. Následuje-li návštěvník řád rezervace Green Life, tak se nachází na velice bezpečném místě.

JAKÉ JE STRAVOVÁNÍ A VODA NA GREEN LIFE ?

Stravování v rezervaci Green Life je vegetariánské a veganské z důvodů etických. Jsme ochránci přírody a zvířat, tedy by nemělo logiku, abychom se zapojovali do světové mašinerie zabíjení divokých i „hospodářských“ zvířat a do obludné devastace deštných pralesů. Sekundárním důvodem stravování bez masa je hygiena, poněvadž skladovat indo-maso v pralesních podmínkách by byla sebevražda. Navíc kdybyste viděli podmínka indonéských trhů se zvířaty a masem, tak byste se stali vegetariány, či vegany ze dne na den všichni. V roce 2016 hodláme eliminovat i smažení na palmovém oleji, ale potřebujeme k tomu asistenci všech dobrovolníků, aby každý z nich přivezl 1 litr slunečnicového oleje.

Pitná a nezávadná voda pro Green Camp II je z říčky Sembelang. V Green Camp I se voda převařuje. V minulosti byla i tam voda bez problémů pitná, ale po sesuvech půdy v roce 2013 se údolí říčky obnovuje a teplota vody je vyšší, než je tomu za běžných podmínek. Po silnějších deštích může být voda zakalená, ale v tom případě bereme vodu z malých potůčků. Doporučuje všem vlastní filtrační láhev do obou táborů.

CO JE TO DOBROVOLNICKÁ TYGŘÍ HLÍDKA ?

V průběhu dobrovolnických programů se odehrávají dobrovolnické Tygří hlídky (DTH), které mají za úkol střežit rezervaci Green Life a narušovat pytláckou činnost v NP Gunung Leuser (NPGL) mezi řekami Berkail a Sekelam. Jedná se o jednodenní výpravy do národního parku, kdy skupina dobrovolníků pod vedením průvodce, prochází vrcholové hřebeny a údolí v NPGL, kde pátrá po pytláckých pastech a aktivitách. V případě setkání s pytláky, či jinými lidmi v NPGL má za úkol tyto lidi vyfotografovat. V případě nalezených pastí a pytláckých ok má DTH za úkol tyto pasti zničit a odevzdat v Tygřím domě. Dalším úkolem DTH je monitorovat pohyb zvířat, sledovat a dokumentovat jejich stopy a známky existence (medvědí stromy, trus zvířat, hlasy zvířat, mrtvá zvířata). Vše se dokumentuje a na závěr se v táboře zpracovává zpráva o činnosti DTH.

I přes to, že mnoha lidem připadá DTH jako obyčejný trek v pralese, tak se jedná o velice důležitou činnost narušování pytláckých aktivit, které jsou přímou ochranou NPGL a ohrožených druhů zvířat.

Každý dobrovolník, který se účastní DTH je povinen zaplatit vstupné do NPGL 150.000 Rp / den.

DTH v rezervaci Green Life

DTH má za úkol střežit především rezervaci Green Life. Je zde vytvořena síť strážních stanovišť a stezek, které slouží k hlídkové činnosti. Takové hlídky se odehrávají v pravidelných intervalech v průběhu celého dobrovolnického programu. V případě setkání s cizími lidmi v rezervaci Green Life hlídka předloží narušiteli listinu, která mu vysvětlí pravidla pohybu v rezervaci Green Life. V případě podezření z pytláctví narušitele vyfotí a vysílačkou oznámí nalezení pytláka v rezervaci do tábora. Hlídka bude v klidu s dostatečným odstupem následovat dotyčnou osobu tak dlouho, dokud neopustí hranice rezervace Green Life. Pokud osoba půjde do NPGL, je nutné ji vyfotografovat a vše bude předáno Správě NPGL k dalšímu prošetření. DTH nemá za úkol provádět jakoukoli represivní činnost. V případě objevení mimořádně významného nákladu (zvířata v pytlích atd.) bude nutné maximálně rychle zalarmovat Tygří komando a strážce NPGL, s výrazným odstupem pytláky sledovat a kooperovat s posilami, které by měly čekat na určených stanovištích ve směru, kudy pytláci opustili Green Life, či NPGL. Veškerá instruktáž proběhne na místě.

JAK FINANCUJETE PROJEKTU GREEN LIFE ?

Projekt Green Life a celá aktivita Spolku Prales dětem je financován z několika finančních toků:

  • Příspěvky – stálé bankovní příkazy, vstupné z veřejných přednášek (cca 40 přednášek za rok);
  • Prodej certifikátů – Zachraň prales (na vykupování pozemků), Tygří dům (na dokončení stavby a provoz), Tygří hlídka (na provoz proti-pytlácké hlídky);
  • Sponzoři;
  • Prodej propagačních předmětů;
  • Podpora Green Life Education (NEPZ) – zhruba 2/3 výtěžku věnuje firma GLE na podporu projektu Green Life.

Z ČEHO FINANCUJEME FILMOVÉ VÝPRAVY ?

Přiznám se, že tato otázka, je vždy jak rána pod pás a je vyjádřením nedůvěry v myšlenku Green Life. Lidé však mají špatné zkušenosti a tak nezbývá, než zatnout zuby a slušně odpovědět. Potápěčské výpravy do Indonésie jsou financovány výtěžkem ze samotných akcí, poněvadž jsme organizátoři. Zbylý výtěžek používáme na další filmovací akce. Je to jakýsi náš filmový fond a nejde na tyto akce ani koruna z projektu Green Life, či spolkových peněz. Navíc máme soukromou firmu Green Life Education, která pracuje na projektu NEPZ po českých školách a 1/3 z čistého výtěžku je určena na natáčení dalších dílů výchovně-vzdělávacích filmů pro školy a veřejnost. 2/3 výtěžku je určen na podporu projektu Green Life a Spolku Prales dětem. Ukažte mi, kdo dává z výdělku své firmy 2/3 na ochranu přírody? My ano. Děkujeme za důvěru a podporu ochrany deštných pralesů a ohrožených druhů zvířat.

REALITA INDONÉSKÉ CHUDOBY

Zatímco se naše západní euro-americká civilizace utápí v blahobytu, tak máme pocit, že na druhé straně planety žijí lidé v bídě a chudobě. V mnoha případech tomu tak je, ale v Indonésii hlady lidé netrpí, mají kde bydlet a jejich životy rozhodně nepotřebují naši humanitární asistenci. Ti lidé, kteří upadli v zapomnění a stali se z nich žebráci, tak jsou to ve většině případů ztracené existence uprostřed odporných městských milionových aglomerací. Indonéský vesničan žije na naše poměry sice skromně, ale rozhodně netrpí.

Pokud něco ohrožuje jejich pohodový život, tak je to právě civilizace, která je nositelem viru chamtivosti. Touha po mobilních telefonech, motorkách, či autech, přichází ruku v ruce se sledováním televizních pořadů a setkáváním se s lidmi z města. Před pár desítkami let přišel na indonéskou vesnici fenomén plantážnictví, který zasel do vesničanů pocit, že i oni mají právo na peníze a výdobytky civilizace. V minulosti se obyčejný vesničan pachtil na svém políčku, co vypěstoval, to rodinu živilo a co bylo navíc, tak vyměnil, nebo prodal na trhu. Dnes většina z mužů pracuje do úmoru na kaučukových nebo nekonečných palmových plantážích a jejich jedinou odměnou jsou nuzné peníze. Jenže i tento malý stabilní příjem byl impulzem pro banky, aby lidem nabídly půjčky a úvěry, poté co zastavili svoji půdu. A tak už lidé nepracují jenom na sebe a svoje skutečné potřeby, ale už vydělávají na benzín do motorek a aut, či na kredit do mobilních telefonů. Hlavně však vydělávají na splátky bankám a lichvářům. V okamžiku, kdy však klesá cena kaučuku, či palmového oleje na světových burzách, tak se snižuje též výkupní cena na místních tržištích. To pro běžného vesničana znamená veliký problém v podobě neschopnosti splácet půjčky. Vzhledem k faktu, že banka nezná soucit, tak se lidé musí uskrovnit na svých životních potřebách. No a narůstá nespokojenost a nervozita. Kdo skutečně propadne dluhům, tak začíná krást a stává se zločincem.

Mnoho z takových zločinců jsou pytláci, kteří však neloví pro kousek masa pro své hladové děti, ale opět pro peníze. Na každého pytláka jsou napojeni překupníci a na mnoho z nich zkorumpovaní státní úředníci. Tato ohavná krvavá cesta končí často až v dalekém zahraničí, kde jiní zločinci vykupují zvířecí oběti lidské chamtivosti. Nejde tedy ani zdaleka o pytláctví z nouze, ale o promyšlený zločin, který začíná obyčejným pytlákem a končí u bohatých překupníků se zvířaty a těmi, kteří si od nich za velké peníze ta zvířata koupí. No a ten místní pytlák je pouze koncovým a zcela bezvýznamným hráčem v této mezinárodní hře, ale ani přesto si nezaslouží žádný soucit, poněvadž své zločiny páchá pro peníze, nikoli z hladu. Tedy už to není běžný pytlák, ale je to zločinec.

Tímto vás žádám, přemýšlejte o skutečné cestě podpory, která má reálný základ v tvorbě budoucnosti vašich dětí a jejich dětí. Nebude pro ně podstatné, zda jste někdy pomohli nějakému africkému hošíkovi, ale bude pro ně důležité, jaký dýchají vzduch, jakou pijí vodu a jaké jsou na Zemi klimatické podmínky. Zvažte, zda má smysl současná podoba většinou falešné humanity, která nezohledňuje budoucnost, ale pouhý zlomek přítomnosti, nebo zda je důležitější přemýšlet o skutečném světě, který je postaven na rovnováze přírody a všech živých bytostí na Zemi, tedy nejenom lidí, ale i zvířat. Je nás 7.350.000.000 lidí, kteří se nechtějí uskrovnit a chovají se jako šířící se rakovinné buňky. Devastují svého hostitele a okolní prostředí. Je skutečné nutné, abychom byli v budoucnosti vyříznuti jako zhoubný nádor? My přece máme na výběr, my přeci dokážeme reálně uvažovat. Je to jen na nás, kam naše kroky povedou.

Ještě se vrátím zpět do Indonésie. V současnosti na centrální Sumatře a na Borneu (Kalimantanu) hoří ohromné rozlohy deštných pralesů. Zapálili je ti, kteří chtějí šířit zhoubné plantážnictví, ať už pro palmu olejnou, či pro pěstování stromů pro papírenský průmysl. Místní lidé se dusí v dýmu a nesnesitelném kouři, děti umírají na plicní selhání, staří lidé jsou odsouzeni k záhubě, sloni, orangutani a tygři hoří za živa a zemská atmosféra přijímá smrtelné dávky oxidu uhličitého, který způsobuje skleníkový efekt, oteplování atmosféry a oceánů, tání ledovců a postupného vymírání života. Poté nám možná ukáží nebohé dusící se indonéské děti a my tam budeme opět posílat peníze na jejich záchranu. Nadnárodní společnosti jim pomohou a budou sbírat cenné body humanity, aniž by si někdo všiml, že mají ještě dlaně černé od popela, který po nich zůstal na místech, kde byl ještě nedávno deštný prales. Dílo zkázy dokonáno, ale uplacená média vytvoří mediální obraz humánní lidské společnosti, která se k tomu jako vždy postaví se slzami v očích a nastavenou pomocnou rukou. Nevím, jak to vidíte Vy, ale nám to připadá děsivě směšné. Nasměřujme naše kroky tam, kde to má skutečný smysl a kde není vše postaveno na pouhé mediální a systémové lži.

Naše kroky vedou k ochraně toho nejcennějšího a nejdůležitějšího a tím je životní prostředí a divoká příroda, která vytváří podmínky pro život náš i těch, kteří se ještě nenarodili.

Máte-li ještě jiný dotaz, který jsme Vám nezodpověděli, napište nám na info@pralesdetem.cz