Ohrožení

Sumatra byla vždy vnímána jako ohromný ostrov plný neprostupných pralesů, vysokých hor, sopek a ohromných řek. Za posledních 100 let se však tvář tohoto ostrova výrazně změnila. Miliony hektarů přirozených porostů tropického deštného pralesa postihla hrůza v podobě „dřevěné horečky“, která za posledních 30 let vyplenila 60% deštných pralesů celé Jihovýchodní Asie.

V měsících srpen – listopad 2015 byly úmyslně zapáleny obrovské plochy deštného pralesa včetně národních parků v Indonésii. Během 4 měsíců shořelo pře milion hektarů deštného pralesa včetně zvířecích obyvatel, včetně kriticky ohrožených druhů vyhynutím.

Vše ve jménu plánovaných výsadeb palem olejnatých a pro papírenský průmysl. Jedná se o nejhorší úmyslně založenou katastrofu 21. století ve jménu nadnárodních organizací, států a společností obchodujících s palmovým olejem a papírem. Společností, kterým jde jen o peníze, bez ohledu na budoucnost budoucích generací. 

Co na to světová veřejnost a média?

… jako vždy opět mlčela …

Samotná Sumatra byla z velké části odlesněna a zůstalo okolo 20% přirozených lesních porostů v několika národních parcích, z nichž nejvýznamnější je právě NP Gunung Leuser. Kromě honby za zisky z cenných tropických dřev, ohromné poptávce po nábytku z mahagonu a týku, přišla další morová rána v podobě pěstování kaučukovníků a především olejových palem, které v rukou člověka mají za následek genocidu všeho živého.

Miliony hektarů deštného pralesa zmizely z povrchu zemského a nahradily je monokultury uměle vysázených průmyslových plodin. Tak vznikly nedozírné plochy zdevastované krajiny v bezprostřední blízkosti národních parků. Ruku v ruce s pytláctvím divokých druhů zvířat, pro tradiční čínskou medicínu, či pro chovatelství do celého světa, je dílo zkázy postupně dokonáno.

Palma olejná: 

Dnešním fenoménem mezi zabijáky deštných pralesů a ohrožených druhů zvířat je palmový olej, palmový tuk. Je to produkt palmy olejné, díky níž vznikají nedozírné velkoplošné plantáže na úkor tropických deštných pralesů. Palmový olej se přidává do benzínu, do potravin, do kosmetiky a mnoha dalších výrobků prodávaných i u nás v České republice.

Ptáte se proč?

Poněvadž je pro obchodníky a výrobce levnější a déle vydrží při zpracovávání. Tím je osud pralesů zpečetěn. Pro pár dolarů jsou lidé ochotni zapomenout na veškerou etiku a vydat se cestou devastace. Vrcholem je označení palmového oleje za ekologicky obnovitelný zdroj s předponou BIO, tedy výrobek šetrný k životnímu prostředí. Je to lež nejhrubšího kalibru, která v nás budí myšlenku, že biopotraviny jsou šetrné nejen k našemu zdraví, ale dokonce i k přírodě. Ani jedno není pravda, poněvadž palmový olej nejen ničí pralesy a zabíjí divoká ohrožená zvířata, ale pomalu zabíjí i nás, poněvadž má nejhorší výživové hodnoty a způsobuje nárůst infarktů, ale o tom se již výrobci i prodejci nějak zapomněli zmínit.

BIO Palmový olej:

Spousta firem a obchodů tvrdí, že používáním BIO Palmového oleje, či tuku neubližujeme deštným pralesům a tedy je to olej šetrný k životnímu prostředí. Opak je však pravdou. Ve své podstatě Bio palmový olej neexistuje. Jedná se o marketingový tah nadnárodních společností, které si svůj krvavý byznys ošetřili touto nálepkou. V důsledku nárůstu poptávky výrobců po palmovém oleji, si skupina zainteresovaných subjektů (NGO, prodejců a obchodníků s palmovým olejem – více jak 1300 členů z asi 50 zemí – jak se asi mohou domluvit) vymyslela tzv KULATÝ STŮL. V rámci tzv. Kulatého stolu vytvořili certifikaci palmového oleje a to tzv. RSPO certifikát (trvale udržitelný palmový olej) který se mimo jiné kupuje (opět otázka peněz). Tento certifikát má zaručit spotřebitelům, že palmový olej používaný v daném výrobku je šetrný k životnímu prostředí.

Když to tedy shrneme:

Zájmové strany obchodující s palmovým olejem, si v důsledku vzrůstající nevole lidí z celého světa, poukazujících na devastaci deštných pralesů, která stojí za výsadbami palmy olejné, vytvořily svůj vlastní systém a svá vlastní pravidla rádoby udržitelnosti. RSPO certifikát může dostat jakákoliv plantáž, která splní požadavky tzv „udržitelnsoti“. Aby byla plantáž uznána jako „udržitelná“, musí dbát na dobré  pracovní podmínky pro místní obyvatelstvo, ekologické obhospodařování a jiné. Skutečnost, že se plantáže vyskytují na místech, kde ještě před pár lety rostl deštný prales a jeho nevyčíslitelné přírodní bohatství, se jaksi vytratila. Den za dnem nadnárodní společnosti nelegálně vypalují zbytky deštných pralesů, za účelem dalších výsadeb palem olejnatých, které za několik let v důsledku korupce obdrží stejný certifikát jako ty předešlé tedy RSPO. Místní obyvatelé tráví slony otrávenými melouny a ruce orangutanů se vykupují za 10 dolarů/dlaň, aby se palmařské společnosti zbavily těch, kvůli kterým ještě existují vyhlášené chráněné oblasti, jako jsou národní parky Indonésie.

Každoročně jsou pralesy vypalovány, aniž by se o tom veřejně, či mediálně hovořilo. RSPO (certifikovaný bio palmový olej) je podvod na lidi a zločin proti přírodě a budoucnosti nás všech.

Co s tím?

Od roku 2015 je povinností všech výrobců potravinářských značek uvádět, jaký druh oleje daný produkt obsahuje. Volba je jednoduchá. Prostě nekupujte výrobky s obsahem palmové oleje a vsaďte na osvědčený olej slunečnicový, řepkový, či olivový! Palmový olej je v současné době ve více jak 70% výrobcích k dostání na našem trhu…stále tu ale je přibližně 30% těch, kde palmový olej není. MÁME NA VÝBĚR!

Palmový olej se nepoužívá jen v potravinářství, ale je používán i jako přídavek do kosmetiky a do domácích prostředků. Na těchto stránkách se dozvíte o palmě olejné více: VŠE PODSTATNÉ O PALMOVÉM OLEJI.

Video z dTestu Palmový olej, aneb dobře utajený zabiják. („Většinou vůbec netušíme, že ho konzumujeme. V potravinách je dobře utajen, i když na naše zdraví může mít neblahé důsledky. K tomu na jeho používání doplácí příroda, mimo jiné orangutani.“)

Rakovina jménem Palmový olej:

Pohled studentů na používání palmového oleje ze ZŠ Povrly. Tento film vznikl v rámci projektového dne o palmovém oleji.

Příběh slůněte Raja.

Rukojmí ve jménu palmy olejné… zemřelo hlady a žalem.

Green 666:

Všední a běžný den v Indonésii: aneb co má na svědomí palmový olej.

Greenpeace x Dove:

Tropické dřevo: 

Vlastnit doma stůl z masivu tropického dřeva, či jiný kus nábytku jako je mahagon nebo týk, je prestižní záležitostí mnohých domácností. Realita tohoto obchodu je však černá jako noc.

I přes fakt, že je takové dřevo trvanlivější, tak je třeba přemýšlet, co za takovým kusem nábytku hledat. Pokud místo masivního stolu vidíte krásný strom, který musel být pokácen ve jménu peněz, tak jste na dobré cestě. Pokud místo stolu vidíte ztracený domov pro tisíce zvířat v pralese, tak si jej nikdy nekoupíte a spokojíte se s jiným druhem místního dřeva, které je v mnoha případech neméně kvalitní. Pokud si uvědomíme, že strom není jen nařezané dřevo, ale živý organismus, který má v pralese své důležité a odvěké místo, tak je šance, že se nám podaří deštné pralesy a další lesní ekosystémy zachránit a zachovat pro budoucí generace.

Papírenský průmysl: 

Snad každý člověk dnes ví, že se papír vyrábí ze dřeva. Díky ohromné spotřebě papíru se devastují lesy na celé planetě. Naše úsporné opatření vůči spotřebě papíru může přinést velkou změnu v devastaci lesů a kácení stromů. Je třeba si uvědomit, že strom je domovem pro tisíce různých druhů živočichů. Pokácený strom je v podstatě jako zdevastované město zvířat.

Jen díky evropské spotřebě toaletního papíru se musí denně vykácet více než 270.000 stromů. Jak z toho ven? Používejme papír recyklovaný, místo papírových ubrousků používejme plátěné kapesníky, místo papírových utěrek zvolme látkové ručníky. Tiskněme oboustranně a využijme každičký kousek papíru na zápisky. I těchto pár drobných změn v našem životě dokáže učinit velkou úlevu životnímu prostředí.

Zde si můžete stáhnout chytrou příručku NESPLACHUJTE PRALESY, kterou vydala organizace GREENPEACE, která od roku 1992 vede mezinárodní kampaň za záchranu deštných pralesů, lesů mírného pásma a tajgy.

Kaučukové plantáže:

Čím větší bude spotřeba gumových výrobků, latexu, pneumatik, gumových duší, či hraček, tím více se bude vyplácet kácet deštné pralesy a vysazovat místo nich plantáže gumovníků.

Pokusme se eliminovat naši spotřebu a zkusme si vždy vzpomenout, že nejsme na této planetě sami. S deštnými pralesy nám totiž nenávratně zmizí i vzácná divoká zvířata, která zde mají stejné místo, jako lidé.

Pytláctví x chovatelsví a černý trh:

Národní park Leuser patří k jedněm z nejvýznamnějších přírodních skvostů planety Země. Je to více než 8.000 km² deštného pralesa, který je domovem pro divoce žijící nosorožce, tygry, slony, orangutany sumaterské a mnoho dalších ohrožených zvířat. Na základě tohoto bohatství je však toto místo také předmětem zájmu pytláků, na které se nabalují překupníci, pašeráci, prodejci a chovatelé! Dalšími zájemci o tento kraj jsou obchodníci se smrtí, které zajímá tradiční čínská medicína a opět peníze. Posledními zájemci o NP Leuser jsou ochránci přírody, kteří bojují s pytláky, překupníky, úředníky a celým tím marastem, který je spojen s obchodováním s divokými zvířaty. V současné době je největší zájem čínského trhu o embria koloušků jelenů, žlučové a ledvinové kameny dikobrazů, mozky outloňů, kůže hadů, varanů a samozřejmě o drápy, zuby, kožešiny a kosti medvědů, tygrů, dále slonovinu a nosorožčí rohy.

Překupníci a chovatelé prahnou po outloních váhavých, zpěvných ptácích, hadech, gekonech, agamách, či po bezobratlých jako jsou pavouci, kudlanky, strašilky … Ať už se jedná o pytláctví za účelem tradiční čínské medicíny, nebo chovatelství, tak je to obchod se smrtí, zajetím a ubližování zvířatům, která jsou krutě zabita, nebo vyrvána z přirozeného prostředí a doživotně uvězněna do akvárií, terárií, či klecí, nebo pofiderních výběhů. Pytláctví je zločin a každý kdo jej podporuje je spolupachatel na ubližování zvířatům.

Vraťme se k pytlákům v NP Leuser. Jsou to jen někteří vesničané a není jich mnoho. Zvířata chytají do ocelových, nebo ratanových ok, do sítí, či do želez. Ve většině případů jsou si plně vědomi svého jednání, ale zatím se nesetkali s odporem.

Chovatelství:

Možná si to někteří z nás nespojují, ale mezi chovatelstvím, překupnictví zvířat a pytláctvím je vzájemná souvislost. Většina světově chovaných zvířat je totiž z divoké přírody, odkud jsou ukradena, transportována a nakonec úspěšně prodána v cílových zemích těm, pro které je vlastnictví exotického zvířete radost, či předmět obchodu. Chovatelé se často obhajují tím, že zachraňují živočišné druhy, které jsou v přírodě ohroženy. Hezká pohádka, ale pouze pohádka!

Podívejme se na celý ten strašlivý proces a souvislosti:

Indonésie – tato země oplývá neskutečnou přírodní rozmanitostí, včetně živočišných druhů, které jsou zajímavé pro chovatele. Hadi, bezobratlí, želvy, ptáci, malí savci, primáti a kočkovité šelmy. Tedy opravdu zajímavá škála zboží pro obchodování se zvířaty. Bývaly časy, kdy se vše muselo pašovat potají, a ilegální byznys se zvířaty byl považován za zločin. Jak to vypadá dnes?

Na základě ohromné poptávky po domácích mazlíčcích se rozjela obchodní mašina na vydělávání peněz. Kde u nás najdeme chovatele? Zoologické zahrady, zverimexy a soukromí chovatelé, vše je nějak provázáno, všichni se znají. V ZOO se děti dozví, jak je úžasné mít zvířátko v kleci, děti chodí do chovatelských kroužků, kde se učí, jak se o ně více méně starat, pak se přejde na koupi mazlíčka ve zverimexu. Odkud však bere tato zvířata zverimex? Od chovatelů a umělých chovů? V některých případech a u některých druhů ano, ale není tomu tak vždy. Jak na to, aby takový zverimex mohl předložit kupci původ zvířete? Vraťme se do Indonésie, kde vznikají „CHOVATELSKÉ FARMY“, která však nejsou ničím jiným, než překupnickými místy od pytláků.

Ti zde prodají odchycené a zdecimované zvíře, které se zde dá dohromady a během této doby se pro ně vytváří legenda. Tedy falešné papíry, které toto upytlačené zvíře zlegalizují pro mezinárodní obchod, tedy jako zvíře uměle odchované. Poté stačí ještě podpis uplaceného veterináře z veterinární správy a celní správy, no a je to hotovo. Stačí ještě zvířata naložit a poslat přes renovované chovatelské firmy směr Česká republika. Zde dojde ke kontrole přes celní veterinární správu, ale nelze na zvířatech najít nic nečistého, vždyť jsou přece z chovných stanic a nejde rozhodně o pašování divokých druhů zvířat upytlačených v přírodě a národních parcích. Následuje povinná karanténa, další podpis od „veterinářů“ a šup, zvířátka jsou v kleci zverimexu, či na chovatelských burzách. Poté dorazí rodiče s rozzářeným potomkem, který si odnáší svého vysněného mazlíčka, který přece dostane svoji krásnou klícku a bude šťastný, poněvadž se s ním budou lidé mazlit a krmit ho. To je přece ten nejúchvatnější úděl divokého zvířete, tedy zábava pro člověka. Co bychom pro našeho malého „Pepíčka“ přece neudělali? Jenže Pepíček po pár týdnech ztratí zájem a v tom horším bude chtít další zvířátko. Takto nám roste další chovatel, který nechápe, že divoké zvíře nepatří do klece, ale do přírody. Vyrůstá v systémové lži, že takto je to přeci správně, poněvadž je přeci ten, který má rád zvířátka, stará se o ně a věří, že jim je dobře, poněvadž se to říká.

Je na každém z nás, zda se rozhodneme být vězniteli nebo těmi, kteří budou ctít a respektovat svobodu, přirozenost a ochranu zvířat v jejich prostředí a to terárium, akvárium, či klec rozhodně nejsou.

Pokud z vás ještě někdo pochybuje, tak si položte otázku, zda byste chtěli žít v kleci vy? Ještě pochybujete? Tak se zavřete na pouhý jeden rok do místnosti 2×2 m, bez televize, knihy, časopisů, internetu a mobilu. Budete dostávat jen jídlo,  pití a sem tam se s Vámi někdo pomazlí. Pokud i poté budete pochybovat, tak si uvědomte, že ta zvířata jsou takto zavřená celý život. Faktem je, že zvyknout se dá v beznaději asi na všechno, ale chcete být součástí takového týrání a nepřirozenosti? Je nutné se bavit na úkor zvířat a dávat vydělávat peníze bezcharakterním překupníkům s bolestí, vězněním a smrtí!?