Když jsme 23. srpna 2014 narazili na 3 pytláky ptáků v národním parku Gunung Leuser, několik hodin pěší chůze nad rezervací Green Life, tak to vypadalo na krvavý konflikt mezi tygří hlídkou a pytláky. Při pokusu o zabavení ptáků vylétly mačety nad hlavu, ale nakonec se podařilo vše vyřešit mírovou cestou a dohodou o schůzce 28. srpna u vesnice Bohorok. Pytláci se nám vyznali z jejich tíživé životní situace, dozvěděli jsme se, že mají dohromady 13 dětí a pytlačí proto, aby je uživili. Tisíckrát opakovaná pohádka, která však může být občas i pravdou. Pokusili jsme se věřit. Veškerá data, důkazy, včetně video záznamu z konfliktní situace, jsme předložili správě NPGL, Sekci V – Bohorok. Požádali jsme je o pokus o zařazení pytláků do protipytlácké hlídky, a když nic jiného, tak byl,o v plánu zjistit více informací o pytláctví, a oni naopak uvidí, že jim v námi střežené zóně pšenka nepokvete. Experiment byl schválen. Dne 3. září 2014 s námi vyrazili 3 expytláci na oficiální protipytláckou hlídku Green Patrol z Green Life k řece Berkail a Mardikan. Během této akce nám expytláci do kamery sdělili doznání o pytlácké činnosti a snaze o změnu prostřednictvím nové nabídnuté práce pro projekt Green Life. Tato událost byla nazvána Berkailskou dohodou, které se zúčastnil i strážce NPGL pan Dharma. Bylo ujednáno a expytláci měli nastoupit do nové práce do rezervace Green Life. Věděli jsme o nich vše.

Počáteční nadšení je však opustilo již po 2 týdnech a po 3 týdnech bylo vše ukončeno. Nezvládli to, nechtěli, nemohli, těžko říci. Byli jsme v očekávání, zda se vrátí ke staré pytlácké živnosti. Během těch pár dnů a týdnů v naší přítomnosti jsme se jim snažili vysvětlit, proč chráníme přírodu a proč je špatné ji ničit a zabíjet zvířata pro peníze, tradiční čínskou medicínu, či je odchytávat pro účely prodeje a zajetí. Těžko říci, zda to pochopili, ale z naší strany bylo učiněno vše, co jsme mohli udělat. Faktem je, že se na fotopastech již neobjevili, a ani je žádná naše Green Patrol již nepotkala. Napadení naší střežené oblasti se viditelně utlumilo, ale nikoli však zmizelo. Objevili se noví pytláci.

V lednu 2015 jsem se dozvěděl nepotvrzenou zprávu, že expytláci Rusman a Suprianto se i s rodinami odstěhovali za novou prací do daleké oblasti Pekambaru a Anto pracuje na kaučukových plantážích.

Těžko říci, zda je naše přítomnost ovlivnila, ale myslíme si, že ano. Ukázali jsme jim lidskou tvář ochrany přírody a zvířat, pokusili se jim sdělit, proč to děláme. Poznali nás osobně a zjistili, že nejsme žádná inkvizice, která je chce zadupat do země a zničit. Podali jsme jim pomocnou ruku, kterou sice nepřijali, ale nalezli cestu ke změně, která je nakonec pozitivní pro ně samotné, jejich rodinu a samozřejmě i pro nás a národní park Gunung Leuser, včetně všeho živého, co v něm žije.