Když jsme před pár měsíci dorazili zpět na Sumatru na projekt Green Life, tak se zdálo vše skvělé a bezproblémové. Získali jsme jako zázrakem vládní kancelář, měli jsme licenci ke spolupráci s NPGL – Bohorok, rýsovala se spolupráce s Bukit lawang a my dorazili s vybavením na rozjetí proti pytlácké hlídky Green Patrol. Naše energie a zápal neznaly mezí.

Po necelých třech měsících již kancelář nemáme, poněvadž poté, co jsme ji opravili a rozjeli, tak jsme z ní byli z nepochopitelných důvodů vyhozeni, aniž by byla posléze využívána k jakýmkoli účelům. Ztratili se nám z oblasti řeky Landak 2 foto pasti, které byly v místě, kde jsme očekávali na 80% fotografie tygra. Věděla o nich opět správa NPGL Bukit Lawang. Všechny negativní výstupy přišly z vesnice, která se zve ekoturistickou, a lidé do ní jezdí kvůli pozorování orangutanů. Jaká je však reálná situace tohoto místa?

V roce 1973 zde dvě Švýcarky založili záchranné a rehabilitační orangutanní centrum, které fungovalo do roku 1996 a oficiálně zmizelo ze světa záchrany orangutanů v roce 2003. Důvodů bylo hned několik. Jeden z nich byl turismus, obrovská změna v přístupu k orangutanům, ze kterých se stala cirkusová atrakce na okraji NP Gunung Leuser. Průvodcovská základna domorodých rádoby průvodců se rozrostla na 160 členů, z tichého a přírodního místa se stala jedna velká indonéská diskotéka, kde nejsou respektována základní pravidla ochrany přírody. Nejčastější „dekorací“ na březích se staly plastové odpadky, které jsou pravidelně páleny na desítkách ohnišť u domů i turistických resortů. Unikající dioxin do ovzduší nikoho nezajímá, poněvadž ani nevědí, že něco takového existuje a ani to vědět nechtějí. Veškeré zdravotní problémy domorodého obyvatelstva jsou přisuzovány aktivní sopce Sinabung nebo nadměrně suchému roku 2014. Lidé jako by se zbláznili a vše se točí jen kolem peněz. Zacházení s domácími zvířaty je žalostné a nikdo zde nepochopil, co je to skutečný respekt k přírodě a živým tvorům.

Jeden příklad za všechny: Domorodí průvodci běžně krmí orangutany v pralese a turistům se to většinou líbí, poněvadž o přírodě a zvířatech nic nevědí. Skutečnost je taková, že bakterie z jídla a ovoce, které je přineseno ze špinavého místního trhu, obsahují miliony lidských bakterií, na které nemají orangutani protilátky. Z tohoto důvodu umírá až 70% populace orangutaních mláďat, ale nikoho to nezajímá, poněvadž se to ani nemůže dozvědět. Turisté sem stále přijíždějí s vědomím a přesvědčením, že se zde orangutani stále zachraňují a vracejí zpět do přírody. Další lež! I ti turisté, kterým zde něco smrdí, se nakonec spokojí s pár fotografiemi a po pár dnech opouští tohle zkažené místo. Jenže tím to zdaleka nekončí. Jakmile si orangutani zvyknou na krmení, tak začnou jídlo vyžadovat a někteří více, než je příjemné. Takto zde dorazil orangutan do turistického kempu a průvodci neudělali nic lepšího, než že jej polili vařící vodou na čaj. Co na to stanice NPGL Bukit Lawang?

Samotná správa NPGL – Bukit Lawang je jedna z nejzkorumpovanějších stanic celého parku, poněvadž si zvykla na přísun peněz z turistů, kterým nabízejí mimo jiné průvodcovské služby. Nyní se bude zvedat poplatek za vstup do NPGL z 20.000 Rp na 200.000 Rp, tedy více než 10ti násobek. Zvedne se však 10ti násobně kvalita služeb a ochrany přírody v NPGL v Bukit Lawang? Silně pochybuji! Nejde o nic jiného, než vytáhnout ze zahraničních turistů 10ti násobně větší peníze, zatímco místní nebudou platit zlomek ceny!

Tohle nešťastné místo pro přírodu i orangutany se jmenuje Bukit Lawang a jedinou možností, jak jim dát najevo, že nejsme spokojeni se zacházením s ohroženou přírodou, je vynechat tohle místo ze svých cestovatelských plánů, nebo vyžadovat striktní dodržování pravidel a zásad ohleduplného zacházení se zvířaty. Tedy nikdy se nepřiblížit na blíže než 7 metrů k orangutanům i jiným zvířatům, používat roušku při setkání s orangutany, nikdy nekrmit, nechodit na 1 denní výlet do pralesa s batůžkem a vlastním jídlem, poněvadž se vystavujete riziku, že na vás orangutan zaútočí s úmyslem vám sebrat jídlo z batohu. Důvodem je jeho zkaženost krmením průvodci. Pokud tak neučiníte, tak se podílíte na 70% úmrtí orangutaních mláďat a miminek lidoopů v oblasti Bukit Lawang a máte na rukou jejich krev. Prosím, neberte tohle jako strašení, je to holá realita turismu v Bukit Lawang na Sumatře.

Ze všech výše uvedených důvodů Bukit Lawang opouštíme a přesunujeme se s největší pravděpodobností do vesnice Batu Katak, kde hodláme vybudovat výchovně vzdělávací středisko a informační centrum s názvem Tygří dům. Zatím je to celé v jednání. Nehodláme se jakýmkoli způsobem zapojovat do ubližování orangutanům a nebudeme spolupracovat s lidmi, vesnicí, ani NPGL – Bukit Lawang, kteří absolutně nerespektují fakt své vlastní existence, poněvadž bez orangutanů by tato vesnice byla jen smrdutou dírou na Zemi. Jakmile bude v Bukit Lawang méně turistů, tak si budou muset uvědomit, kde se stala chyba, a budou mít šanci na nápravu, ale v současnosti si peníze od turistů nezaslouží.

Děkuji všem vnímavým lidem, kteří mají lásku k přírodě a zvířatům a žádám vás přehodnotit, zda se hodláte zapojit do ubližování orangutanům v Bukit Lawang, nebo zda půjdete jinou cestou. NP Gunung Leuser je skvostným místem divočiny a je třeba se zasadit o jeho ochranu. Jedním z míst, kde je příroda a její obyvatelé 100% respektováni, je soukromá česká rezervace Green Life, která pojme 12 osob v pralesním táboře a další tábor je ve výstavbě. Přijímáme dobrovolníky, kteří se mohou na svých cestách zapojit do smysluplné pomoci, stát se na pár dní součástí Tygřích hlídek, strávit kouzelný týden v pralese a poznávat NP Gunung Leuser bez toho, aniž by ubližovali zvířatům. Navíc je zde šance na setkání s divokými a nezkaženými orangutany, ale to se nedá nikdy slíbit na 100%.

Každá křivda na přírodě, zvířatech i na našem projektu nás žene vpřed a dává nám důvod ještě více bojovat za ochranu NP Gunung Lesuer. Každý klacek pod nohama je totiž důkazem, že jsou kolem nás lidé, před kterými musíte prales i zvířata chránit. Děkuji všem, kteří nás podporují, a kteří pochopili, že se stali součástí skutečné otevřené války o tuto planetu a o její původní a bezbranné obyvatele, kteří potřebují naši pomoc a ochranu.

text: Milan Jeglík